Rybka a její umělecké vody a vlohy

Rune napísal:Nieže by som si ho pustil až pri čítaní, jazz zvyknem počúvať aj celý deň, len tak v pozadí, hlavne keď robím prácu cez PC, pomáha mi sústrediť sa  Mozart je tiež dobrý výber!

Rybanasuchu napísal:

Tramtararáááá!! Pozor, pozor! Víte co? Víte co? Andělsky neandělská povídka o andělech tak, jak je neznáte, přichází! Vzpomínáte si na Ubha? Vzpomínáte si na Prostor? Tak se honem pojďme podívat zpět.  Je to takový krátký "štěk" inspirovaný jednou velmi plodnou diskusí během hraní dračího doupěte.  

(P.S. Nikde jinde zatím není, takže jste první beta čtenáři! Jsem zvědavá na reakce. Několik let jsem nic nového nenapsala...)

Z Ubhovy kroniky - Andělské rozjímání

Ubh, jak to bývalo jeho dobrým zvykem, seděl na lavičce u náhonu. Měl ho opravdu rád. Ještě raději však každému na potkání vyprávěl, jak je to tu přesně podle jeho představ a jak je každý sebemenší milimetr břehu i přilehlého okolí naprosto dokonalý. Aby také nebyl. Stvořil si ho celý sám. A tak se Ubh kochal, máchal si bosá chodidla v osvěžující vodě a poslouchal při tom rozpravu tří andělů, kteří o kus dál hráli loto.
„39,“ prohlásil jeden z nich, když vytáhl malý kamínek s číslem.
„A víte vy, co je vtipné?“
Ticho.
„Jak si nás ty dole vlastně představují.“
Ticho.
„No, dovedete si to vysvětlit?“ zasmál se anděl. Ubh se ušklíbl.
„2,“ zaznělo další číslo.
„Jo, je fakt, že představa, že bych měl peří na křídlech, mě děsí,“ poznamenal suše jiný.
„53,“ ozvalo se znovu.
„Přesně. Co bych s peřím dělal? Vycpával si s ním polštář?“ pokračoval druhý anděl v úvaze.
„Jo. A teď si ještě představ, jak by se to udržovalo.“
„11. Dost blbě. Ale drží je to už pěkně dlouho, co?“
„No to víš. Oni si obecně všechno rádi idealizují.“
„90,60,89,“ táhl dál anděl.
„Idealizují? Copak tobě přijde barokní andělíček jako ideál? Tlustej a malej. No potěš. To snad vypadáme takhle,“ hodil nenápadně okem po postavičce stojící nedaleko. Nutno podotknout, že i když anděl seděl, ona mu ve stoje sahala stěží po kolena.
„Jo. Tihle se nám podobají jako pírko pírku.“
K Ubhovým uším dolehlo jemné zazvonění zvonkohry, jak se andělé od srdce rozesmáli. Ubh se jal ještě intenzivněji pozorovat pomalu plynoucí vodu v náhonu.
„14“
„Mám plno!“ vykřikl jeden z těch tří a radostně rozhodil rukama tak vehementně, že se mu málem jeho tabulku s čísly podařilo shodit ze stolku.
„To brzy.“
„Přesně jsem věděl, kterou destičku si vybrat.“
Anděl se setkal s nechápavými pohledy.
„Nebo jsem měl prostě štěstí,“ opáčil raději. Ostatní přikývli.
„Já nevím jak vy, ale já jsem dostal hlad.“
„Taky.“
„Souhlasím. Takže pravidelná dávka?“
„Jo“
Andělé se zvedli. Ubh jen protočil oči v sloup, dlaněmi si zacpal uši a pak se ještě o něco intenzivněji zahleděl na vodní hladinu.
„G… G… Gloo…,“ začal jeden z andělů, lehce zvedl ruku a vztyčil ukazováček. V tu chvíli všichni svorně spustili táhlé, zvonivé „Glooria“. Pro Ubha to bylo nekonečných pět minut, během kterých si uvědomil, že existují věci, které mu přeci jen dokážou chvíle strávené u náhonu znepříjemnit. Velice znepříjemnit.
Pak konečně utichli. První anděl si spokojeně hladil břicho.
„No nevím,“ prohodil jiný, „tentokrát nic moc.“
„Jak nic moc?“
„No, bylo to slabé. Mám ještě pořád hlad. Zřejmě už jsem se Gloria přejedl a prostě už mi nestačí. Přišel čas na změnu jídelníčku.“
„Nezapomínej, že po Agnus dei tě pálila žáha.“
„To je pravda. Ale chutě se jednoduše mění. Třeba teď cítím, že bych potřeboval zrovna to.“
Anděl pokrčil rameny.
 „A co se ještě dosytit? Můj žaludek si naopak žádá dezert,“ pronesl vážným hlasem třetí anděl.
Nastalo trapné ticho, během kterého si andělé vyměňovali nejisté, lehce vystrašené pohledy.
Třetí anděl už to nakonec nemohl vydržet. Hluboce se nadechl a vstal od stolu. Upravil si pravděpodobně kdysi bílé oblekové kalhoty a popošel k Ubhovi. Se vší úctou ho poklepal na rameno. Už, už se nadechoval, že něco řekne, ale Ubh si ladným pohybem odkryl zacpané uši a jen stroze, aniž by se na anděla otočil, dodal:
„Dojdi do chaloupky, do kuchyně. Na lince najdeš dózu. Sušenky jsou v ní. Ale pozor, víte, že je mana lehce návyková…“
„Ale jistě, ó, všerozměrný Ubhu,“ odpoklonkoval anděl k chaloupce. Netrvalo dlouho a skutečně našel na lince to, co potřeboval. Vzal jednu sušenku pro sebe, pak druhou a potom dvě pro každého ze zbylých andělů.
Během cesty ke dveřím ale s údivem zjistil, že dvě z těch čtyř sušenek už stačily záhadně skončit v jeho andělských ústech. V tu chvíli se rozhodl pro nejjednodušší řešení. Otočil se na patě a z linky sebral celou sklenici.
Když šel kolem Ubha, sklopil provinile oči. I když se nedíval, bylo jasné, že mu nic neuniklo. Ani schovávání pod křídla nepomohlo. Anděl podvědomě zrychlil a došel zpět k ostatním. Postavil sklenici doprostřed stolu.
„Co je ti? Ty si nedáš?“ podíval se na druhého anděla, který seděl shrbeně na špalku, blanitá křídla splihlá kolem těla a držel se za břicho.
„Vypadám snad na to? Bolí mě břicho. Jeden z těch tónu prostě musel bejt plesnivej.“  
Ubh se zhluboka nadechl a spokojeně se usmál: „Už je tomu tak. Je to tu… dokonalé.“

MORE, MORE, MORE!

The Sheriff napísal:

Rune napísal:Nieže by som si ho pustil až pri čítaní, jazz zvyknem počúvať aj celý deň, len tak v pozadí, hlavne keď robím prácu cez PC, pomáha mi sústrediť sa  Mozart je tiež dobrý výber!

Keď sa budeš niekedy nudiť, nebude žiadna práca a času budeš mať nazvyš, prečítaj si aj ostatné tvorby od Rybynasuchu (väčšina v sekciách Vlastná tvorba alebo Denník) .. Ja som sa sem registroval tiež po tom, čo už Rybka aktívne pridávala vlastnú tvorbu, ale rozhodol som sa prečítať si všetko čo som "zameškal" a doteraz to neľutujem. Rád čítam, mám rád "amatérsku" tvorbu (tým to nemyslím ako urážku, práve naopak) a niektoré diela od Ryby som si prečítal aj dvakrát

LightBringer napísal:Dielku Z Ubhovy kroniky - Andělské rozjímání dávam hodnotenie:
                    /                   
10 cigaretiek z desiatich.

Rybanasuchu napísal:

Tramtararáááá!! Pozor, pozor! Víte co? Víte co? Andělsky neandělská povídka o andělech tak, jak je neznáte, přichází! Vzpomínáte si na Ubha? Vzpomínáte si na Prostor? Tak se honem pojďme podívat zpět.  Je to takový krátký "štěk" inspirovaný jednou velmi plodnou diskusí během hraní dračího doupěte.  

(P.S. Nikde jinde zatím není, takže jste první beta čtenáři! Jsem zvědavá na reakce. Několik let jsem nic nového nenapsala...)

Z Ubhovy kroniky - Andělské rozjímání

Ubh, jak to bývalo jeho dobrým zvykem, seděl na lavičce u náhonu. Měl ho opravdu rád. Ještě raději však každému na potkání vyprávěl, jak je to tu přesně podle jeho představ a jak je každý sebemenší milimetr břehu i přilehlého okolí naprosto dokonalý. Aby také nebyl. Stvořil si ho celý sám. A tak se Ubh kochal, máchal si bosá chodidla v osvěžující vodě a poslouchal při tom rozpravu tří andělů, kteří o kus dál hráli loto.
„39,“ prohlásil jeden z nich, když vytáhl malý kamínek s číslem.
„A víte vy, co je vtipné?“
Ticho.
„Jak si nás ty dole vlastně představují.“
Ticho.
„No, dovedete si to vysvětlit?“ zasmál se anděl. Ubh se ušklíbl.
„2,“ zaznělo další číslo.
„Jo, je fakt, že představa, že bych měl peří na křídlech, mě děsí,“ poznamenal suše jiný.
„53,“ ozvalo se znovu.
„Přesně. Co bych s peřím dělal? Vycpával si s ním polštář?“ pokračoval druhý anděl v úvaze.
„Jo. A teď si ještě představ, jak by se to udržovalo.“
„11. Dost blbě. Ale drží je to už pěkně dlouho, co?“
„No to víš. Oni si obecně všechno rádi idealizují.“
„90,60,89,“ táhl dál anděl.
„Idealizují? Copak tobě přijde barokní andělíček jako ideál? Tlustej a malej. No potěš. To snad vypadáme takhle,“ hodil nenápadně okem po postavičce stojící nedaleko. Nutno podotknout, že i když anděl seděl, ona mu ve stoje sahala stěží po kolena.
„Jo. Tihle se nám podobají jako pírko pírku.“
K Ubhovým uším dolehlo jemné zazvonění zvonkohry, jak se andělé od srdce rozesmáli. Ubh se jal ještě intenzivněji pozorovat pomalu plynoucí vodu v náhonu.
„14“
„Mám plno!“ vykřikl jeden z těch tří a radostně rozhodil rukama tak vehementně, že se mu málem jeho tabulku s čísly podařilo shodit ze stolku.
„To brzy.“
„Přesně jsem věděl, kterou destičku si vybrat.“
Anděl se setkal s nechápavými pohledy.
„Nebo jsem měl prostě štěstí,“ opáčil raději. Ostatní přikývli.
„Já nevím jak vy, ale já jsem dostal hlad.“
„Taky.“
„Souhlasím. Takže pravidelná dávka?“
„Jo“
Andělé se zvedli. Ubh jen protočil oči v sloup, dlaněmi si zacpal uši a pak se ještě o něco intenzivněji zahleděl na vodní hladinu.
„G… G… Gloo…,“ začal jeden z andělů, lehce zvedl ruku a vztyčil ukazováček. V tu chvíli všichni svorně spustili táhlé, zvonivé „Glooria“. Pro Ubha to bylo nekonečných pět minut, během kterých si uvědomil, že existují věci, které mu přeci jen dokážou chvíle strávené u náhonu znepříjemnit. Velice znepříjemnit.
Pak konečně utichli. První anděl si spokojeně hladil břicho.
„No nevím,“ prohodil jiný, „tentokrát nic moc.“
„Jak nic moc?“
„No, bylo to slabé. Mám ještě pořád hlad. Zřejmě už jsem se Gloria přejedl a prostě už mi nestačí. Přišel čas na změnu jídelníčku.“
„Nezapomínej, že po Agnus dei tě pálila žáha.“
„To je pravda. Ale chutě se jednoduše mění. Třeba teď cítím, že bych potřeboval zrovna to.“
Anděl pokrčil rameny.
 „A co se ještě dosytit? Můj žaludek si naopak žádá dezert,“ pronesl vážným hlasem třetí anděl.
Nastalo trapné ticho, během kterého si andělé vyměňovali nejisté, lehce vystrašené pohledy.
Třetí anděl už to nakonec nemohl vydržet. Hluboce se nadechl a vstal od stolu. Upravil si pravděpodobně kdysi bílé oblekové kalhoty a popošel k Ubhovi. Se vší úctou ho poklepal na rameno. Už, už se nadechoval, že něco řekne, ale Ubh si ladným pohybem odkryl zacpané uši a jen stroze, aniž by se na anděla otočil, dodal:
„Dojdi do chaloupky, do kuchyně. Na lince najdeš dózu. Sušenky jsou v ní. Ale pozor, víte, že je mana lehce návyková…“
„Ale jistě, ó, všerozměrný Ubhu,“ odpoklonkoval anděl k chaloupce. Netrvalo dlouho a skutečně našel na lince to, co potřeboval. Vzal jednu sušenku pro sebe, pak druhou a potom dvě pro každého ze zbylých andělů.
Během cesty ke dveřím ale s údivem zjistil, že dvě z těch čtyř sušenek už stačily záhadně skončit v jeho andělských ústech. V tu chvíli se rozhodl pro nejjednodušší řešení. Otočil se na patě a z linky sebral celou sklenici.
Když šel kolem Ubha, sklopil provinile oči. I když se nedíval, bylo jasné, že mu nic neuniklo. Ani schovávání pod křídla nepomohlo. Anděl podvědomě zrychlil a došel zpět k ostatním. Postavil sklenici doprostřed stolu.
„Co je ti? Ty si nedáš?“ podíval se na druhého anděla, který seděl shrbeně na špalku, blanitá křídla splihlá kolem těla a držel se za břicho.
„Vypadám snad na to? Bolí mě břicho. Jeden z těch tónu prostě musel bejt plesnivej.“  
Ubh se zhluboka nadechl a spokojeně se usmál: „Už je tomu tak. Je to tu… dokonalé.“

LightBringer napísal:Dielku Z Ubhovy kroniky - Andělské rozjímání dávam hodnotenie:
                    /                   
10 cigaretiek z desiatich.

The Sheriff napísal:Lebo je to proste Rybanasuchu  Tá, od ktorej som nečítal jedno zlé dielo

Capt. Rhubarb napísal:Prečítané znova (pretože jedenkrát nestačí  )

The Sheriff napísal:

Capt. Rhubarb napísal:Prečítané znova (pretože jedenkrát nestačí  )

Nie si dám  Rybanasuchu: Naozaj sme boli úplne prví čitatelia?