Domov
TOP 10 PRISPIEVATEĽOV Rybanasuchu: Jádro
+20
G.Z.L
Quadro'Ye
peter12
Nikuška
Mrdofúz
LightBringer
nucleon
KickPato
Fusion
Spammer
XezepusMECHA
Android
Jakovlev
Peter Leopold
Darkneus
Blacksmith
Thoper
The Sheriff
Gaius Julius Caesar
Rybanasuchu
24 posters
:: Voľné témy :: Vlastná tvorba
Strana 1 z 5
Strana 1 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5 
Rybanasuchu: Jádro
pre Rybanasuchu 20/2/2020, 09:34
Dúfam, že som sem tento text ešte nedávala. 
Keby ano, prepáčte. Dám preč! Ale... spomenula som si na vás, keď som ho pridávala na blog. Prajem príjemne čítanie!
Major Neyri měl zrovna klidný den. Nic zvláštního se nedělo a on, jako vždy, jen seděl ve své pracovně na měkké točicí židli a nohy měl položené na stole. Sem tam hodil pohledem po obrazovce počítače, co měl před sebou. Míhaly se tam různé čáry a křivky, kterým rozuměl jen a jen on.
Zrovna se chtěl pustit do zbytku svého oběda, který lákavě ležel na stole před ním, když se rozlétly dveře a do místnosti vstoupil vysoký, černovlasý muž. Neyri se v mžiku postavil, napřímil se a chladně zasalutoval.
„Žádné leháro, majore! Máte práci!“
„Ano. Jistě. Vím. Mám práci…“ opakoval Neyri po muži.
„Nějaké změny?“ zeptal se příchozí.
„Ehm, no… víte…“
„Neyri!“
„Dobře. Ano. Změny jsou. Ale jen malé. Téměř neznatelné.“
„V jádře?“
„Jistě že. Ve vnějším jádře Země.“
„Teplotní?“
„Jaké jiné? Plukovníku!“
„A přesněji?“
„Jádro se zahřálo o 1,02°, pane.“
„Dobrá. To není nic tragického. Ale hlídejte to, Neyri. Nechceme přeci dovést lidstvo k záhubě kvůli naší nepozornosti. To by nebylo dobré! Jádro se zahřívá. Zatím neznatelně, ale zahřívá. A pokud…“
„…pokud vysoká teplota v jádře vyvolá reakci Quidia a Xeronia, ze Země se stane časovaná bomba a všichni zemřou, tak je to,“ skočil Neyri plukovníkovi do řeči a znuděně ho doplnil.
„Správně. A teď už vás nebudu déle zdržovat. Musím dál. Do práce, majore!“ neodpustil si plukovník a zmizel na chodbě.
Neyri se uvolnil a znovu si sedl do své oblíbené točící židle. Využil její příjemné vlastnosti na provedení jednoho kolečka a ještě potom přelétl očima obrazovku, aby se uklidnil, že opravdu žádná větší změna nenastala. Nakonec se opět uvelebil s nohama na stole.
V klidu však dlouho nezůstal. Dveře se totiž po chvíli znovu otevřely. Tentokrát ale pomaleji a ne tak prudce.
„Tohle je nesnesitelné! Nesnesitelné!“ pravil příjemný ženský hlas. Neyri bez toho, aby se obtěžoval otočit, odpověděl: „Jestli máš na mysli to, jak se chová Bëcert, pak ano. Souhlasím.“
„Samozřejmě, že mluvím o Bëcertovi. Kontroluje mě snad každou půlhodinu a pořád mi mluví do práce. Vždycky si najde nějakou chybu, kterou by mi mohl vyčíst. Vždycky! Tohle už dlouho nevydržím!“
Neyri konečně ženě věnoval jeden vlažný pohled: „V tomhle si rozumíme, Kellirová.“
„Alespoň v něčem,“
Kellirová si sedla do kožené pohovky stojící při levé zdi místnosti, opřela se a zavřela oči.
„Zlatý Zack!“ pronesla ještě.
„To tedy,“ vzdechl Neyri a na chvíli se zasnil. Znovu si vybavil ty staré dobré časy, které už ale byly pěknou řádku let pouhou světlou minulostí.
Příjemné ticho však náhle přerušil zvuk počítače. Jeho hlasité vypísknutí projelo místností nečekaně, za to ale s o to větší sílou a energií. Když Neyri upřel svůj ustrašený pohled na obrazovku, viděl už jen nepřetržitě blikající červené světlo. Prudce vstal, stále se ještě držíc hrany stolu. Málem by ji možná i rozdrtil, kdyby měl v prstech trochu více síly. Na pár chvil teď ztuhnul.
„Co se děje?“ zeptala se Kellirová vyděšeně.
„To, co jsem myslel, že se nikdy nestane.“ odsekl Neyri. Popadl zelený telefon, který ležel dlouhé měsíce nedotčen vedle počítače, setřel z něj trochu prachu a s třesoucí se rukou vyťukal číslo.
„Haló? Ano. Tady major Neyri. Dejte mi prosím k telefonu plukovníka Bëcerta. Co? Jak není? Aha. Jo. Dobře. Děkuji.“
„Neyri?“
„Teď ne, Kellirová. Teď ne.“ řekl a vyrazil ze dveří jako neřízená střela. Probíhal úzkými chodbami základny, když musel po schodech, bral je po třech. Když konečně před sebou viděl východ z budovy, ještě zrychlil a vyběhl ven. Vzápětí zahlédl i plukovníka Bëcerta, jak sedí na lavičce vedle malého okrasného rybníku a nepřítomně zírá na jeho hladinu. Neváhal a zamířil přímo k němu.
„Plukovníku? Plukovníku! Můžete jít se mnou? Máme problém!“
Bëcert se okamžitě bez otázek zvedl a následoval Neyriho do jeho pracovny. Zvukový signál se už sice neozýval, ale červené, stále ještě ohnivě zářicí, světlo, bylo nesporným důkazem toho, že se něco děje. Nic víc Neyri říkat nemusel.
„To není možné. Vždyť ještě před chvíli jste mi hlásil teplotní změnu jen o 1,02!“
„Ano, také taková byla. Ale pak se najednou během chvíle zvedla na hraniční teplotu! Nevím jak, nevím proč. Nechápu, co se stalo!“
„Můžeme s tím něco udělat?“
„Udělat? Ne. To vy, pane! Musíte okamžitě evakuovat celou Zemi!“
Bëcert se poškrabal na hlavě: „A jiný způsob není?“
„Není. Dobře víte, že se zemským jádrem zabývám již řadu let. To já jsem objevil ty dva nové prvky, které nám teď dělají problémy. Ještě jsem ale nepřišel na to, jak jádro zchladit a zabránit tak jejich společné reakci.“
„A zkusil byste na to přijít?“
„Zbláznil jste se? Je na to strašně málo času!“
„Kolik přesně?“
„Podle mých výpočtů,“ na minutu se odmlčel. Popadl tužku ležící na stole a ze země sebral jeden ze zmačkaných papírů a něj potom chvilku něco psal, škrtal a přepisoval.
„přibližně dva dny,“ prohlásil nakonec.
„A potom?“
„Pane, časovaná bomba přeci. Výbuch. Konec. Konec všeho…“
O několik málo minut později plukovník Bëcert, stejně jako všichni ostatní ze základny, seděl u velkého obdélníkového stolu. Byl nervózní. Pohrával si s propiskou, kterou, ani sám nevěděl jak, vzal do ruky.
Neyri na tom nebyl o moc lépe. Jeho prsty neustále vyťukávaly jeden a ten samý takt do stolní desky a oči pořád přebíhaly snad po všech koutech místnosti. Nakonec se už neudržel a vyskočil zlostně ze židle: “Tak kde je ten generál! Čas se krátí rychlejš než taje sníh na slunci a on…”
„Už je tady, Neyri.“ ozvalo se za ním, „Měl by ses na chvíli uklidnit, dobře?”
„Jistě, generále.” Neyri padl zpět na svoji židli.
„Jaká je situace?” zeptal se generál. Odsunul kolečkové křeslo v čele stolu, dvakrát přejel rukou přes sedadlo a pomalu usedl. Na stůl odložil modré slepované desky s odznakem základny a potom pohlédl ustaraně na ostatní.
„Generále,“ začal naštvaně Neyri, „vy se opravdu ptáte na vážnost situace? Tak já vám to tedy povím. Víte, jak vyhynuli dinosauři?“
„Samozřejmě,“
„Tak takhle vážná situace nebyla ani tehdy! Země má vybouchnout, generále! Padající meteorit už pro nás dnes není takovou hrozbou. Dokážeme ho zničit. Ale s tímhle se zatím vypořádat neumíme! Neumíme zchladit jádro Země. Pokud se teď ohřeje ještě o 12°, bude to náš konec. A při rychlosti, jakou teď teplota stoupá, bude ten konec velmi brzy. Do jedenácti hodin, nejméně.”
Neyri, zjevně potěšen svou stručnou a jasnou přednáškou o blížícím se konci světa, se škodolibě pousmál a rozhlédl se po přítomných.
„Říkáte jedenáct hodin?” vyhrkl generál.
„Ano, to říkám.”
„A to mám za tenhle krátký čas evakuovat Zemi?”
„Jiná možnost není.” potvrdil generálovo mínění Neyri.
Bëcert se zadíval na majora. Odložil propisku. “Možná,” vstal a začal přešlapovat na místě, “možná, kdyby ses pokusil, Neyri, kdyby ses jen pokusil na něco přijít, možná bychom pak Zemi zachránili.”
„Plukovníku, seděl jsem nad tím hodiny a hodiny od té doby, co jádro vykázalo první teplotní změny. Počítal jsem. Dělal jsem pokusy. Četl jsem knihy a já nevím co všechno ještě, ale nic. Na nic jsem nepřišel.”
„Musí být nějaký způsob. Nějaké řešení přeci existovat musí!”
„Jistě že ano, ale za jedenáct hodin na něj nepřijdu! Kdybych měl jedenáct let, možná, ale takhle ne.”
Bëcert už byl celý rudý rozčílením. Všechno v něm jen vřelo. Proto se nikdo nemohl divit, že ještě jednou vybouchl: “Musíš na něco přijít!”
Neyri se pokoušel zůstávat chladným i přesto, že to stále bylo méně jednoduché.
„Já…”
„No tak, přestaňte už!” vložil se do roztržky generál.
„Tady jde o záchranu Země a tyhle žabomyší spory nám jenom ubírají drahocenný čas!”
Oba hříšníci se na sebe zle podívali a poraženě usedli do židlí.
„Nedá se nic dělat, ale musíme připravit evakuaci. Bëcerte. Máte na starost sestavení teamu. Z každého státu chci mít jednoho člověka, který lidi o všem informuje! Najděte ho.
Neyri. Ať se vám to líbí, nebo ne, vy zkusíte ještě popřemýšlet nad tím jádrem. Třeba vás něco napadne.”
„Ale generále…”
„To je rozkaz! Kellirová, vy…”
„Svuidec.”
„Co?” nechápal generál.
„Svuidec. Neyri, nedělal jsi s ním také nějaké pokusy?”
„To dělal, ale to je všechno. Ten nám tady nepomůže.”
„Já jsem s ním pár věcí zkoušela také. Když dáme správné množství Svuidecu do jádra, měla by se reakcí začít hmota v jádru zchlazovat, nemám pravdu?“
„Máš, ano. Ale doteď neznáme přesné složení jádra. Třeba tam je něco, co všechno pokazí a budeme zase tam, kde jsme teď! Ne-li ještě někde jinde. A to správné množství také nejde dobře odhadnout.”
„Neříkám, že ano,”
Kellirová, nadšená svým náhlým nápadem, vstala a položila ruce Neyrimu na rameno.
„Ty ale víš, o čem mluvím! Ty víš jak na to. S tebou to zvládneme! Zachráníme Zemi.”
„Kellirová, to není dobrý nápad. Opravdu nevíme, co se může stát.”
„Ale víme. Teď už máme tolik poznatků, že to vyjít musí!”
„Ne, Kellirová” stále oponoval Neyri.
„Ale ano. Zkusíte to.” nařídil generál. „Musíme zkusit vše. Bëcerte, udělejte to, co jsem vám řekl! Hledejte team pro evakuaci a evakuaci zatím připravujte. Neyri a Kellirová, vy se jděte zabývat jádrem!”
Oba tedy odešli z místnosti. Neyri ale nebyl vůbec nadšený z generálova nařízení. Věděl velmi dobře, že Svuidec ještě není tak dobře prozkoumaný a všechny jeho vlastnosti nejsou ještě tak dobře známy, aby se s ním mohly dělat takovéhle velké věci. Může se stát úplně cokoli. Nikdo ale jeho námitky nebral vážně.
A proto teď stál ve své laboratoři a zkoušel to, čím se zabýval už snad stokrát. S Kellirovou se ale tak zabrali do práce, že téměř už ani nesledovali nemilosrdný tok času. Už tu byli nejméně dvě hodiny. Ale stále bez výsledku.
„Já jsem říkal, že to nepůjde!” rozčiloval se Neyri, když sbíral další střepy již desáté zkumavky, kterou Kellirová vytáhla, a která se, jak jinak, roztříštila vlivem pokusů na titěrné střípky.
„Nějaké řešení být musí!” odvětila Kellirová a vstala ze země.
„Řešení? Jo, nechat těch hloupostí a věnovat se evakuaci.”
„Ne, já myslím, jiné řešení,” podívala se na skříň stojící v rohu. Vydala se k ní a vytáhla jednu ze tří zbylých zkumavek
„Jaký byl poslední výpočet, Neyri?”
„Co?”
„Poslední, poslední výsledek tvých výpočtů, před chvílí jsi mi ho hlásil.”
„Před chvílí? Mezitím jsem to přepočítával asi pětkrát.”
„Nevadí, ten poslední výpočet, prosím.”
Neyri se s odporem zvedl. Došel ke stolu, prohrabal se hromadou politých a zmačkaných papírů
a jeden z nich důležitě vytáhl. Byl plný čísel, písmenek a vodorovných tlustých čar.
„Tady někde to musí být.” řekl pro sebe a dlouze přejel očima řádky.
„Tohle, to je ono. 5:2″
„5:2? To je bláznovství!” vykřikla naštvaně Kellirová.
„Celá tahle věc je bláznovství. Nebo snad ne?” odpověděl klidně Neyri. Snažil se vypadat nezúčastněně, když se vracel ke sbírání posledních střepů.
„No, dobrá.” pronesla Kellirová. „Když 5:2, tak 5:2.”
Energicky postavila na stůl novou zkumavku. Vlila do ní připravenou tekutinu, která měla podobné složení jako zemské jádro. Poté přidala trochu Svuidecu a čekala, co se bude dít. Chvíli bylo vše při starém, směs nejevila známky změn. Ale potom…
„Neyri!” vykřikla vítězoslavně. „Máme to. Zchlazuje se to! Zchlazuje!”
„Co? Opravdu?“ křikl Neyri. Sebrané střepy opět odhodil na zem a nevěřícně si prohlédl zkumavku a směs v ní.
„Neuvěřitelné. No, tak na co čekáš, jdeme za Bëcertem.”
Vyšli z místnosti a rychlostí blesku zamířili do plukovníkovy pracovny. Bëcert zrovna telefonoval.
„Pane my…” plukovník zvedl ruku na znamení, aby vydrželi ještě chvíli zticha.
„Ano. Dobře. Rozumím,” s prásknutím vrátil sluchátko na své místo.
„Tak, víte jak zachránit Zemi?”
„Možná, ale…” začal Neyri.
„Pokusy nám vyšly, pane. Myslím, že jsme přišli na správné množství, které bude třeba ke zchlazení jádra,“ řekla Kellirová.
„Skvělé, tak na co ještě čekáte?”
„Na svolení, pane.”
„Máte ho,” mávnul rukou Bëcert. V tu chvíli znovu zazvonil telefon. Plukovník ho zvedl a dalším pohybem ruky vykázal Neyriho a Kellirovou ven z místnosti.
„A teď, Kellirová?”
„Co teď? Musíme se dostat k vrtu a začít.”
O HODINU POZDĚJ U ZEMSKÉHO VRTU V GRAND CANYONU
„Připravte sondu se směsí,” zavelel Neyri. Několik mužů začalo pobíhat kolem vrtu a strkat nádobky s vyrobenou směsí do připraveného vozítka, které mělo dopravit všech pět nádobek 100km hluboko pod zemský vrt. Potom by se už kyselina měla sama dostat k jádru.
„Můžete sondu vypustit za deset, devět, osm… teď!” sonda vjela do zemského vrtu.
„A teď…” Neyri vytáhl malý laptop a zapl ho, „tady budeme sledovat, jestli to bude mít nějaký účinek.”
Na displeji však bylo stále to samé vysoké číslo. Dokonce bylo ještě vyšší, než naposledy. Červené světlo blikalo jako o závod.
„Co jsem říkal, je to na nic!” vzkřikl Neyri a kamen vedle něj to odnesl, když do něj kopl. Velký šutr odskočil pár metrů pryč a jako na posměch přistál na tom samém boku, na jakém byl na začátku.
„Jdu to říci generálovi,” otočil se Neyri.
„Ne počkej! Čísla! Zmenšují se!” zarazila ho Kellirová. Neyri se tedy zastavil a pomalu se vrátil k laptopu. A opravdu. Čísla na ciferníku se začala měnit. Zmenšovala se, až nakonec opět klesla na přijatelnou teplotu.
„Dokázali jsme to!” Neyri a Kellirová si podali ruce. “Nevěřil jsem tomu, ale dokázali!”
Major si otřel zpocené čelo a hluboce si oddechl. Podíval se na zářící Slunce a s úsměvem na rtech se vrátil, aby laptop zavřel a sbalil.
„Moment,“ pronesl ale, „tohle se mi nelíbí!“
Čísla na digitálním ciferníku se sice zmenšila, ale tím to neskončilo. Naopak. Ve zmenšování pokračovala. Teplota už dávno klesla hluboko pod tu normální.
„S tím jsme nepočítali!” vykřikl Neyri. „Tohle ne, zastav se, zastav se!” začal pěstmi bušit do laptopu. Pak ho vzal a chtěl ho vrhnout pryč. Kellirová mu v tom ale zabránila.
„Tohle nám nepomůže!”
„Ale počkej, tohle není jen tak! Vždyť to může způsobit ztížení jádra, to potom vybočení z oběžné dráhy a…”
Najednou se Neyri zarazil. Stejně jako ostatní. Podíval se na hodinky. Vteřinová ručička běhala pomaleji, než před chvílí. Nakonec se zastavila úplně. Zastavilo se vše. Nikdo o tom přesně nevěděl, ale podvědomě to cítili všichni. Země se přestala otáčet kolem své osy. Přestala i obíhat kolem Slunce. Na planetě a kolem ní se úplně zastavil čas.
Vše bylo vlastně normální a nezměněné, avšak zcela nehybné a bez jakéhokoli viditelného života.
Keby ano, prepáčte. Dám preč! Ale... spomenula som si na vás, keď som ho pridávala na blog. Prajem príjemne čítanie!***
Major Neyri měl zrovna klidný den. Nic zvláštního se nedělo a on, jako vždy, jen seděl ve své pracovně na měkké točicí židli a nohy měl položené na stole. Sem tam hodil pohledem po obrazovce počítače, co měl před sebou. Míhaly se tam různé čáry a křivky, kterým rozuměl jen a jen on.
Zrovna se chtěl pustit do zbytku svého oběda, který lákavě ležel na stole před ním, když se rozlétly dveře a do místnosti vstoupil vysoký, černovlasý muž. Neyri se v mžiku postavil, napřímil se a chladně zasalutoval.
„Žádné leháro, majore! Máte práci!“
„Ano. Jistě. Vím. Mám práci…“ opakoval Neyri po muži.
„Nějaké změny?“ zeptal se příchozí.
„Ehm, no… víte…“
„Neyri!“
„Dobře. Ano. Změny jsou. Ale jen malé. Téměř neznatelné.“
„V jádře?“
„Jistě že. Ve vnějším jádře Země.“
„Teplotní?“
„Jaké jiné? Plukovníku!“
„A přesněji?“
„Jádro se zahřálo o 1,02°, pane.“
„Dobrá. To není nic tragického. Ale hlídejte to, Neyri. Nechceme přeci dovést lidstvo k záhubě kvůli naší nepozornosti. To by nebylo dobré! Jádro se zahřívá. Zatím neznatelně, ale zahřívá. A pokud…“
„…pokud vysoká teplota v jádře vyvolá reakci Quidia a Xeronia, ze Země se stane časovaná bomba a všichni zemřou, tak je to,“ skočil Neyri plukovníkovi do řeči a znuděně ho doplnil.
„Správně. A teď už vás nebudu déle zdržovat. Musím dál. Do práce, majore!“ neodpustil si plukovník a zmizel na chodbě.
Neyri se uvolnil a znovu si sedl do své oblíbené točící židle. Využil její příjemné vlastnosti na provedení jednoho kolečka a ještě potom přelétl očima obrazovku, aby se uklidnil, že opravdu žádná větší změna nenastala. Nakonec se opět uvelebil s nohama na stole.
V klidu však dlouho nezůstal. Dveře se totiž po chvíli znovu otevřely. Tentokrát ale pomaleji a ne tak prudce.
„Tohle je nesnesitelné! Nesnesitelné!“ pravil příjemný ženský hlas. Neyri bez toho, aby se obtěžoval otočit, odpověděl: „Jestli máš na mysli to, jak se chová Bëcert, pak ano. Souhlasím.“
„Samozřejmě, že mluvím o Bëcertovi. Kontroluje mě snad každou půlhodinu a pořád mi mluví do práce. Vždycky si najde nějakou chybu, kterou by mi mohl vyčíst. Vždycky! Tohle už dlouho nevydržím!“
Neyri konečně ženě věnoval jeden vlažný pohled: „V tomhle si rozumíme, Kellirová.“
„Alespoň v něčem,“
Kellirová si sedla do kožené pohovky stojící při levé zdi místnosti, opřela se a zavřela oči.
„Zlatý Zack!“ pronesla ještě.
„To tedy,“ vzdechl Neyri a na chvíli se zasnil. Znovu si vybavil ty staré dobré časy, které už ale byly pěknou řádku let pouhou světlou minulostí.
Příjemné ticho však náhle přerušil zvuk počítače. Jeho hlasité vypísknutí projelo místností nečekaně, za to ale s o to větší sílou a energií. Když Neyri upřel svůj ustrašený pohled na obrazovku, viděl už jen nepřetržitě blikající červené světlo. Prudce vstal, stále se ještě držíc hrany stolu. Málem by ji možná i rozdrtil, kdyby měl v prstech trochu více síly. Na pár chvil teď ztuhnul.
„Co se děje?“ zeptala se Kellirová vyděšeně.
„To, co jsem myslel, že se nikdy nestane.“ odsekl Neyri. Popadl zelený telefon, který ležel dlouhé měsíce nedotčen vedle počítače, setřel z něj trochu prachu a s třesoucí se rukou vyťukal číslo.
„Haló? Ano. Tady major Neyri. Dejte mi prosím k telefonu plukovníka Bëcerta. Co? Jak není? Aha. Jo. Dobře. Děkuji.“
„Neyri?“
„Teď ne, Kellirová. Teď ne.“ řekl a vyrazil ze dveří jako neřízená střela. Probíhal úzkými chodbami základny, když musel po schodech, bral je po třech. Když konečně před sebou viděl východ z budovy, ještě zrychlil a vyběhl ven. Vzápětí zahlédl i plukovníka Bëcerta, jak sedí na lavičce vedle malého okrasného rybníku a nepřítomně zírá na jeho hladinu. Neváhal a zamířil přímo k němu.
„Plukovníku? Plukovníku! Můžete jít se mnou? Máme problém!“
Bëcert se okamžitě bez otázek zvedl a následoval Neyriho do jeho pracovny. Zvukový signál se už sice neozýval, ale červené, stále ještě ohnivě zářicí, světlo, bylo nesporným důkazem toho, že se něco děje. Nic víc Neyri říkat nemusel.
„To není možné. Vždyť ještě před chvíli jste mi hlásil teplotní změnu jen o 1,02!“
„Ano, také taková byla. Ale pak se najednou během chvíle zvedla na hraniční teplotu! Nevím jak, nevím proč. Nechápu, co se stalo!“
„Můžeme s tím něco udělat?“
„Udělat? Ne. To vy, pane! Musíte okamžitě evakuovat celou Zemi!“
Bëcert se poškrabal na hlavě: „A jiný způsob není?“
„Není. Dobře víte, že se zemským jádrem zabývám již řadu let. To já jsem objevil ty dva nové prvky, které nám teď dělají problémy. Ještě jsem ale nepřišel na to, jak jádro zchladit a zabránit tak jejich společné reakci.“
„A zkusil byste na to přijít?“
„Zbláznil jste se? Je na to strašně málo času!“
„Kolik přesně?“
„Podle mých výpočtů,“ na minutu se odmlčel. Popadl tužku ležící na stole a ze země sebral jeden ze zmačkaných papírů a něj potom chvilku něco psal, škrtal a přepisoval.
„přibližně dva dny,“ prohlásil nakonec.
„A potom?“
„Pane, časovaná bomba přeci. Výbuch. Konec. Konec všeho…“
O několik málo minut později plukovník Bëcert, stejně jako všichni ostatní ze základny, seděl u velkého obdélníkového stolu. Byl nervózní. Pohrával si s propiskou, kterou, ani sám nevěděl jak, vzal do ruky.
Neyri na tom nebyl o moc lépe. Jeho prsty neustále vyťukávaly jeden a ten samý takt do stolní desky a oči pořád přebíhaly snad po všech koutech místnosti. Nakonec se už neudržel a vyskočil zlostně ze židle: “Tak kde je ten generál! Čas se krátí rychlejš než taje sníh na slunci a on…”
„Už je tady, Neyri.“ ozvalo se za ním, „Měl by ses na chvíli uklidnit, dobře?”
„Jistě, generále.” Neyri padl zpět na svoji židli.
„Jaká je situace?” zeptal se generál. Odsunul kolečkové křeslo v čele stolu, dvakrát přejel rukou přes sedadlo a pomalu usedl. Na stůl odložil modré slepované desky s odznakem základny a potom pohlédl ustaraně na ostatní.
„Generále,“ začal naštvaně Neyri, „vy se opravdu ptáte na vážnost situace? Tak já vám to tedy povím. Víte, jak vyhynuli dinosauři?“
„Samozřejmě,“
„Tak takhle vážná situace nebyla ani tehdy! Země má vybouchnout, generále! Padající meteorit už pro nás dnes není takovou hrozbou. Dokážeme ho zničit. Ale s tímhle se zatím vypořádat neumíme! Neumíme zchladit jádro Země. Pokud se teď ohřeje ještě o 12°, bude to náš konec. A při rychlosti, jakou teď teplota stoupá, bude ten konec velmi brzy. Do jedenácti hodin, nejméně.”
Neyri, zjevně potěšen svou stručnou a jasnou přednáškou o blížícím se konci světa, se škodolibě pousmál a rozhlédl se po přítomných.
„Říkáte jedenáct hodin?” vyhrkl generál.
„Ano, to říkám.”
„A to mám za tenhle krátký čas evakuovat Zemi?”
„Jiná možnost není.” potvrdil generálovo mínění Neyri.
Bëcert se zadíval na majora. Odložil propisku. “Možná,” vstal a začal přešlapovat na místě, “možná, kdyby ses pokusil, Neyri, kdyby ses jen pokusil na něco přijít, možná bychom pak Zemi zachránili.”
„Plukovníku, seděl jsem nad tím hodiny a hodiny od té doby, co jádro vykázalo první teplotní změny. Počítal jsem. Dělal jsem pokusy. Četl jsem knihy a já nevím co všechno ještě, ale nic. Na nic jsem nepřišel.”
„Musí být nějaký způsob. Nějaké řešení přeci existovat musí!”
„Jistě že ano, ale za jedenáct hodin na něj nepřijdu! Kdybych měl jedenáct let, možná, ale takhle ne.”
Bëcert už byl celý rudý rozčílením. Všechno v něm jen vřelo. Proto se nikdo nemohl divit, že ještě jednou vybouchl: “Musíš na něco přijít!”
Neyri se pokoušel zůstávat chladným i přesto, že to stále bylo méně jednoduché.
„Já…”
„No tak, přestaňte už!” vložil se do roztržky generál.
„Tady jde o záchranu Země a tyhle žabomyší spory nám jenom ubírají drahocenný čas!”
Oba hříšníci se na sebe zle podívali a poraženě usedli do židlí.
„Nedá se nic dělat, ale musíme připravit evakuaci. Bëcerte. Máte na starost sestavení teamu. Z každého státu chci mít jednoho člověka, který lidi o všem informuje! Najděte ho.
Neyri. Ať se vám to líbí, nebo ne, vy zkusíte ještě popřemýšlet nad tím jádrem. Třeba vás něco napadne.”
„Ale generále…”
„To je rozkaz! Kellirová, vy…”
„Svuidec.”
„Co?” nechápal generál.
„Svuidec. Neyri, nedělal jsi s ním také nějaké pokusy?”
„To dělal, ale to je všechno. Ten nám tady nepomůže.”
„Já jsem s ním pár věcí zkoušela také. Když dáme správné množství Svuidecu do jádra, měla by se reakcí začít hmota v jádru zchlazovat, nemám pravdu?“
„Máš, ano. Ale doteď neznáme přesné složení jádra. Třeba tam je něco, co všechno pokazí a budeme zase tam, kde jsme teď! Ne-li ještě někde jinde. A to správné množství také nejde dobře odhadnout.”
„Neříkám, že ano,”
Kellirová, nadšená svým náhlým nápadem, vstala a položila ruce Neyrimu na rameno.
„Ty ale víš, o čem mluvím! Ty víš jak na to. S tebou to zvládneme! Zachráníme Zemi.”
„Kellirová, to není dobrý nápad. Opravdu nevíme, co se může stát.”
„Ale víme. Teď už máme tolik poznatků, že to vyjít musí!”
„Ne, Kellirová” stále oponoval Neyri.
„Ale ano. Zkusíte to.” nařídil generál. „Musíme zkusit vše. Bëcerte, udělejte to, co jsem vám řekl! Hledejte team pro evakuaci a evakuaci zatím připravujte. Neyri a Kellirová, vy se jděte zabývat jádrem!”
Oba tedy odešli z místnosti. Neyri ale nebyl vůbec nadšený z generálova nařízení. Věděl velmi dobře, že Svuidec ještě není tak dobře prozkoumaný a všechny jeho vlastnosti nejsou ještě tak dobře známy, aby se s ním mohly dělat takovéhle velké věci. Může se stát úplně cokoli. Nikdo ale jeho námitky nebral vážně.
A proto teď stál ve své laboratoři a zkoušel to, čím se zabýval už snad stokrát. S Kellirovou se ale tak zabrali do práce, že téměř už ani nesledovali nemilosrdný tok času. Už tu byli nejméně dvě hodiny. Ale stále bez výsledku.
„Já jsem říkal, že to nepůjde!” rozčiloval se Neyri, když sbíral další střepy již desáté zkumavky, kterou Kellirová vytáhla, a která se, jak jinak, roztříštila vlivem pokusů na titěrné střípky.
„Nějaké řešení být musí!” odvětila Kellirová a vstala ze země.
„Řešení? Jo, nechat těch hloupostí a věnovat se evakuaci.”
„Ne, já myslím, jiné řešení,” podívala se na skříň stojící v rohu. Vydala se k ní a vytáhla jednu ze tří zbylých zkumavek
„Jaký byl poslední výpočet, Neyri?”
„Co?”
„Poslední, poslední výsledek tvých výpočtů, před chvílí jsi mi ho hlásil.”
„Před chvílí? Mezitím jsem to přepočítával asi pětkrát.”
„Nevadí, ten poslední výpočet, prosím.”
Neyri se s odporem zvedl. Došel ke stolu, prohrabal se hromadou politých a zmačkaných papírů
a jeden z nich důležitě vytáhl. Byl plný čísel, písmenek a vodorovných tlustých čar.
„Tady někde to musí být.” řekl pro sebe a dlouze přejel očima řádky.
„Tohle, to je ono. 5:2″
„5:2? To je bláznovství!” vykřikla naštvaně Kellirová.
„Celá tahle věc je bláznovství. Nebo snad ne?” odpověděl klidně Neyri. Snažil se vypadat nezúčastněně, když se vracel ke sbírání posledních střepů.
„No, dobrá.” pronesla Kellirová. „Když 5:2, tak 5:2.”
Energicky postavila na stůl novou zkumavku. Vlila do ní připravenou tekutinu, která měla podobné složení jako zemské jádro. Poté přidala trochu Svuidecu a čekala, co se bude dít. Chvíli bylo vše při starém, směs nejevila známky změn. Ale potom…
„Neyri!” vykřikla vítězoslavně. „Máme to. Zchlazuje se to! Zchlazuje!”
„Co? Opravdu?“ křikl Neyri. Sebrané střepy opět odhodil na zem a nevěřícně si prohlédl zkumavku a směs v ní.
„Neuvěřitelné. No, tak na co čekáš, jdeme za Bëcertem.”
Vyšli z místnosti a rychlostí blesku zamířili do plukovníkovy pracovny. Bëcert zrovna telefonoval.
„Pane my…” plukovník zvedl ruku na znamení, aby vydrželi ještě chvíli zticha.
„Ano. Dobře. Rozumím,” s prásknutím vrátil sluchátko na své místo.
„Tak, víte jak zachránit Zemi?”
„Možná, ale…” začal Neyri.
„Pokusy nám vyšly, pane. Myslím, že jsme přišli na správné množství, které bude třeba ke zchlazení jádra,“ řekla Kellirová.
„Skvělé, tak na co ještě čekáte?”
„Na svolení, pane.”
„Máte ho,” mávnul rukou Bëcert. V tu chvíli znovu zazvonil telefon. Plukovník ho zvedl a dalším pohybem ruky vykázal Neyriho a Kellirovou ven z místnosti.
„A teď, Kellirová?”
„Co teď? Musíme se dostat k vrtu a začít.”
O HODINU POZDĚJ U ZEMSKÉHO VRTU V GRAND CANYONU
„Připravte sondu se směsí,” zavelel Neyri. Několik mužů začalo pobíhat kolem vrtu a strkat nádobky s vyrobenou směsí do připraveného vozítka, které mělo dopravit všech pět nádobek 100km hluboko pod zemský vrt. Potom by se už kyselina měla sama dostat k jádru.
„Můžete sondu vypustit za deset, devět, osm… teď!” sonda vjela do zemského vrtu.
„A teď…” Neyri vytáhl malý laptop a zapl ho, „tady budeme sledovat, jestli to bude mít nějaký účinek.”
Na displeji však bylo stále to samé vysoké číslo. Dokonce bylo ještě vyšší, než naposledy. Červené světlo blikalo jako o závod.
„Co jsem říkal, je to na nic!” vzkřikl Neyri a kamen vedle něj to odnesl, když do něj kopl. Velký šutr odskočil pár metrů pryč a jako na posměch přistál na tom samém boku, na jakém byl na začátku.
„Jdu to říci generálovi,” otočil se Neyri.
„Ne počkej! Čísla! Zmenšují se!” zarazila ho Kellirová. Neyri se tedy zastavil a pomalu se vrátil k laptopu. A opravdu. Čísla na ciferníku se začala měnit. Zmenšovala se, až nakonec opět klesla na přijatelnou teplotu.
„Dokázali jsme to!” Neyri a Kellirová si podali ruce. “Nevěřil jsem tomu, ale dokázali!”
Major si otřel zpocené čelo a hluboce si oddechl. Podíval se na zářící Slunce a s úsměvem na rtech se vrátil, aby laptop zavřel a sbalil.
„Moment,“ pronesl ale, „tohle se mi nelíbí!“
Čísla na digitálním ciferníku se sice zmenšila, ale tím to neskončilo. Naopak. Ve zmenšování pokračovala. Teplota už dávno klesla hluboko pod tu normální.
„S tím jsme nepočítali!” vykřikl Neyri. „Tohle ne, zastav se, zastav se!” začal pěstmi bušit do laptopu. Pak ho vzal a chtěl ho vrhnout pryč. Kellirová mu v tom ale zabránila.
„Tohle nám nepomůže!”
„Ale počkej, tohle není jen tak! Vždyť to může způsobit ztížení jádra, to potom vybočení z oběžné dráhy a…”
Najednou se Neyri zarazil. Stejně jako ostatní. Podíval se na hodinky. Vteřinová ručička běhala pomaleji, než před chvílí. Nakonec se zastavila úplně. Zastavilo se vše. Nikdo o tom přesně nevěděl, ale podvědomě to cítili všichni. Země se přestala otáčet kolem své osy. Přestala i obíhat kolem Slunce. Na planetě a kolem ní se úplně zastavil čas.
Vše bylo vlastně normální a nezměněné, avšak zcela nehybné a bez jakéhokoli viditelného života.
_________________
May the Fish be with you! 
Rybanasuchu- Moderátor
- Príspevky : 5120
Vek : 28
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Dukáty : 291308
Karma : 672
Frakcia : Užívateľka sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Gaius Julius Caesar 20/2/2020, 09:36
Tomuto vravím comeback ako hrom! Výborne. Idem si spraviť kávu 
a hneď sa púšťam do čítania. Nezabudnem ti po prečítaní hodiť nejaký feedback.
a hneď sa púšťam do čítania. Nezabudnem ti po prečítaní hodiť nejaký feedback._________________
Kocky sú hodené
Gaius Julius Caesar- Level 20 | Rytier Battleonu
- Príspevky : 14637
Mesto : Battleon World
Meno : Gaius Julius
Dukáty : 1137032
Karma : 1476
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre The Sheriff 20/2/2020, 10:13
Hneď niečo z rána na prečítanie? 
Prečo nie, idem na to 
Prečo nie, idem na to 
The Sheriff- Level 17 | Profesionál
- Príspevky : 7939
Mesto : Western Battleon
Meno : Mr. Sheriff
Dukáty : 546047
Karma : 792
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Gaius Julius Caesar 20/2/2020, 10:26
Káva je konečne pripravená, môžem si ísť prečítať #Jádro
_________________
Kocky sú hodené
Gaius Julius Caesar- Level 20 | Rytier Battleonu
- Príspevky : 14637
Mesto : Battleon World
Meno : Gaius Julius
Dukáty : 1137032
Karma : 1476
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Rybanasuchu 20/2/2020, 10:29
Gaius Julius Caesar napísal:Káva je konečne pripravená, môžem si ísť prečítať #Jádro
Bez dobré kávy... to nejde!
_________________
May the Fish be with you!
Rybanasuchu- Moderátor
- Príspevky : 5120
Vek : 28
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Dukáty : 291308
Karma : 672
Frakcia : Užívateľka sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Gaius Julius Caesar 20/2/2020, 11:10
K dobrému čítaniu patrí dobrá káva.
Budem sa opakovať, skvelé čítanie. Až mi je ľúto, že ho musím čítať "len" na fóre a nemôžem držať v ruke knihu a užívať si papierovú verziu tvojich diel.
Budem sa opakovať, skvelé čítanie. Až mi je ľúto, že ho musím čítať "len" na fóre a nemôžem držať v ruke knihu a užívať si papierovú verziu tvojich diel.
_________________
Kocky sú hodené
Gaius Julius Caesar- Level 20 | Rytier Battleonu
- Príspevky : 14637
Mesto : Battleon World
Meno : Gaius Julius
Dukáty : 1137032
Karma : 1476
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Thoper 20/2/2020, 11:27
Dobré a napínavé. Páčilo sa mi to 
Ale kde je pokračovanie? Som sa akurát vžil do deja a zrazu to skončilo. Chcem vedieť, či sa nakoniec vymotajú z toho, že ochladili zemské jadro viac, než bolo rozumné
Ale kde je pokračovanie? Som sa akurát vžil do deja a zrazu to skončilo. Chcem vedieť, či sa nakoniec vymotajú z toho, že ochladili zemské jadro viac, než bolo rozumné_________________
Words like violence Break the silence Come crashing in Into my little world
Thoper- Level 16 | Super-prispievateľ
- Príspevky : 6082
Mesto : Košice
Meno : Juraj
Dukáty : 448349
Karma : 742
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Rybanasuchu 20/2/2020, 11:29
Bohužial.. Aj toto je len krátka poviedka. Žiadné pokračovanie...
Aj toto je len krátka poviedka. Žiadné pokračovanie..._________________
May the Fish be with you!
Rybanasuchu- Moderátor
- Príspevky : 5120
Vek : 28
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Dukáty : 291308
Karma : 672
Frakcia : Užívateľka sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Blacksmith 20/2/2020, 11:52
Tak vitaj na nasom fore znova Aj ked si tu vlastne podstatne dlhsie ako ja 
Idem si precitat tvoju kratku poviedku 
Blacksmith- Level 9 | Ukecanec
- Príspevky : 571
Mesto : Ironworks
Meno : Mike
Dukáty : 82086
Karma : 117
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Darkneus 20/2/2020, 12:22
len si tú kavú nevylej na PC. Dosť nebezpečná foto
Darkneus- Level 15 | Rezident Battleonu
- Príspevky : 3940
Vek : 30
Dukáty : 298879
Karma : 533
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Peter Leopold 20/2/2020, 12:22
Nečítal som už "Jadro" niekde inde? Alebo to bolo niečo podobné? Možno. Som rád, že som mal znova tú česť prečítať si niečo od teba. Rovno ťa vítam späť na fóre, snáď bude takýchto poviedok, kratších i dlhších od teba ešte viac.
Alebo to bolo niečo podobné? Možno. Som rád, že som mal znova tú česť prečítať si niečo od teba. Rovno ťa vítam späť na fóre, snáď bude takýchto poviedok, kratších i dlhších od teba ešte viac. _________________
Peter Leopold- Level 16 | Super-prispievateľ
- Príspevky : 5170
Vek : 30
Mesto : Dallas, TX 1934
Meno : Pietro Leopoldes
Dukáty : 396580
Karma : 1370
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Jakovlev 20/2/2020, 12:40
RYBANASUCHU smiem sa opytat to ty pises cele toto sama alebo je vas viac kto pracuje na jednom pribehu? Je to putave ale este som neskoncil som len v polovici ale musel som napisat tento komentar som ocareny
_________________
„Všetky naše sny sa môžu splniť, ak máme snahu ich zrealizovať.“
Walt Disney americký filmový režisér a scenárista
ZOSTAN SILNY A VZDY DOSIAHNES SVOJ CIEL
Kto ide za svojim snom dosiahne ho viac ako ty co za nim nejdu
Jakovlev- PERMABAN
- Príspevky : 1453
Meno : Jakub
Dukáty : 167856
Karma : 135
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Android 20/2/2020, 14:29
Keď sa v štyroch riadkov dramaticky zmení celá situáciaRyybanasuchu napísal:„Dokázali jsme to!” Neyri a Kellirová si podali ruce. “Nevěřil jsem tomu, ale dokázali!”
Major si otřel zpocené čelo a hluboce si oddechl. Podíval se na zářící Slunce a s úsměvem na rtech se vrátil, aby laptop zavřel a sbalil.
„Moment,“ pronesl ale, „tohle se mi nelíbí!“
Čísla na digitálním ciferníku se sice zmenšila, ale tím to neskončilo. Naopak. Ve zmenšování pokračovala. Teplota už dávno klesla hluboko pod tu normální.
Škoda, že bez pokračovania :(
_________________
Just add some from Android
AndroidDual - Android & andylarkin0
Aktuálne robím v MechQuest AndroidDuale:
• The Knife and Spork
• Mantis Shrine
• Advanced Combat Theory
Android- Android User
- Príspevky : 24854
Dukáty : 1671634
Karma : 2587
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre XezepusMECHA 21/2/2020, 08:25
Skvelé, dávam thumb up 
Kedy bude niečo nové?
Kedy bude niečo nové?
_________________
If strength is justice, then is powerlessness a crime? - Lelouch
XezepusMECHA- This User Has No Rank
- Príspevky : 29994
Vek : 30
Mesto : Gear University
Meno : XeZePuS
Dukáty : 2115480
Karma : 3897
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Spammer 21/2/2020, 13:31
Rybanasuchu napísal:Ale... spomenula som si na vás, keď som ho pridávala na blog.
Vitaj späť, konečne!
Spammer- Level 23 | Veľmajster
- Príspevky : 25729
Vek : 30
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Dukáty : 1688723
Karma : 2089
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Spammer 21/2/2020, 13:32
Pokiaľ viem, tak všetko píše úplne samaJakovlev napísal:RYBANASUCHU smiem sa opytat to ty pises cele toto sama alebo je vas viac kto pracuje na jednom pribehu? Je to putave ale este som neskoncil som len v polovici ale musel som napisat tento komentar som ocareny
Spammer- Level 23 | Veľmajster
- Príspevky : 25729
Vek : 30
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Dukáty : 1688723
Karma : 2089
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Fusion 21/2/2020, 14:05
Škoda, že na konci nezaznelo to staré známe: "to be continued.."
I tak som si čítanie užil, veľmi pútavá a napínavá krátka poviedka
I tak som si čítanie užil, veľmi pútavá a napínavá krátka poviedka
Fusion- Zabávač
- Príspevky : 2581
Mesto : Battleon :: Forum
Meno : Mr.Fusion
Dukáty : 7773256
Karma : 627
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Fusion 21/2/2020, 14:13
Na zdravie a na dobré čítanie!Gaius Julius Caesar napísal:Káva je konečne pripravená, môžem si ísť prečítať #Jádro
Fusion- Zabávač
- Príspevky : 2581
Mesto : Battleon :: Forum
Meno : Mr.Fusion
Dukáty : 7773256
Karma : 627
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre KickPato 21/2/2020, 14:39
Gaius Julius Caesar napísal:Káva je konečne pripravená, môžem si ísť prečítať #Jádro
_________________
"Gghagg gagh gaggh ghaaagh gaghg ggahg gaggh"
MIA KHALIFA
KickPato- Level 19 | Príspevkový mág
- Príspevky : 11105
Mesto : Košice
Meno : Paťo
Dukáty : 829941
Karma : 1487
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre nucleon 21/2/2020, 14:57
Jeden nepatrný pohyb a.. 
_________________
Pivko mi daj.
nucleon- Level 24 | Legenda
- Príspevky : 30221
Vek : 111
Mesto : Vladivostok
Meno : Ropko
Dukáty : 1640966
Karma : 3684
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre LightBringer 21/2/2020, 21:04
Idem na cigaretku. Po návrate z nej si to prečítam. Inak nie je možné, že som to už čítal? Názov mi je povedomý. No uvidím sám._________________
Miles of miles of English garden stretching past the willow tree..
LightBringer- Level 24 | Legenda
- Príspevky : 30703
Vek : 29
Mesto : Blava
Meno : Martin Cloreak
Dukáty : 2195871
Karma : 4214
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Rybanasuchu 21/2/2020, 21:35
Spammer napísal:Pokiaľ viem, tak všetko píše úplne samaJakovlev napísal:RYBANASUCHU smiem sa opytat to ty pises cele toto sama alebo je vas viac kto pracuje na jednom pribehu? Je to putave ale este som neskoncil som len v polovici ale musel som napisat tento komentar som ocareny
Tak, tak... sama, sama...
_________________
May the Fish be with you!
Rybanasuchu- Moderátor
- Príspevky : 5120
Vek : 28
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Dukáty : 291308
Karma : 672
Frakcia : Užívateľka sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Rybanasuchu 21/2/2020, 21:35
LightBringer napísal:
Noo... možné to je.. who knows. Uvidíš.
_________________
May the Fish be with you!
Rybanasuchu- Moderátor
- Príspevky : 5120
Vek : 28
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Dukáty : 291308
Karma : 672
Frakcia : Užívateľka sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Spammer 22/2/2020, 05:25
Ak aj áno, prečítaj znova, oplatí saLightBringer napísal:
Spammer- Level 23 | Veľmajster
- Príspevky : 25729
Vek : 30
Mesto : Trebišov
Meno : Juraj
Dukáty : 1688723
Karma : 2089
Frakcia : Užívateľ sa nenachádza v žiadnej frakcii
Re: Rybanasuchu: Jádro
pre Rybanasuchu 22/2/2020, 09:45
Děkuji! Tady pro vás je zkrátka radost psát!_________________
May the Fish be with you!
Rybanasuchu- Moderátor
- Príspevky : 5120
Vek : 28
Mesto : Praha
Meno : Anděla
Dukáty : 291308
Karma : 672
Frakcia : Užívateľka sa nenachádza v žiadnej frakcii
Strana 1 z 5 • 1, 2, 3, 4, 5
Similar topics» Rybanasuchu
» Rybanasuchu in AQ
» Rybanasuchu: Switch off
» Lianda de la lil (Rybanasuchu)
» Norigia di Thir (Rybanasuchu v AQ)
» Rybanasuchu in AQ
» Rybanasuchu: Switch off
» Lianda de la lil (Rybanasuchu)
» Norigia di Thir (Rybanasuchu v AQ)
:: Voľné témy :: Vlastná tvorba
Strana 1 z 5
Povolenie tohoto fóra:
Nemôžete odpovedať na témy v tomto fóre.|
|
|